Dvacítka

9. října 2016 v 11:04
Pátého října před dvaceti lety jsem pronesla své osudové slovo- ANO. V náhlém pominutí smyslů již podruhé v životě, jen doufám, že naposledy. Kulaté výročí svádí k bilanci.

Jde-li mužík nakupovat, pečlivě na lísteček napíši seznam. Pravda, ani čitelný souhrn chybějících potravin není zárukou, že v nákupní tašce bude vše. Občas se vloudí chybička a marně hledám mouku, brambory či kávu. Za dvacet let jsem napsala přes sedm tisíc lístečků. Kdybych si všechny schovávala, mohla je dnes odevzdat do sběru a bylo by pár kaček navíc.

Každý víkend peru sedmero slipů a stejný počet párů ponožek. To máme plus mínus patnácttisícstodvacet kousků spodního prádla. Ponožek tak o jednu třetinu méně, neb dodnes netuším, kde má skrýš náš domácí ponožkožrout. Za tu dobu jsme se mnohokrát stěhovali a vždy věrně šel s námi, bohužel. Je jako osina v zadku.

Denně drahá polovička vyzunkne dvě piva. Do dnešního dne je to neuvěřitelných čtrnácttisícšestset lahváčů. Točené nepočítám. Musím požádat pivovar o množstevní slevu, zcele jistě si ji zasloužím. V porovnání s vypitou vodou pivo vede deset ku jedné. Vodu totiž muž vnímá jako prostředek k očistě nikoli k vnitřnímu užívání. Další položkou na seznamu spotřebovaného alkoholu je rum. Tady bych to tipla na krásné druhé místo se sedmisty litry. A dostávám se k další neřesti zhýralého života manžela, cigarety. Krabička denně a máme zástup sedmtisíctřista krabiček. Překvapivě plíce ještě žijí, jen jsou chudinky malinko očouzené.

Ve dnech volna samozřejmě vařím chutnou krmi. V prvních letech manželství jsem vymýšlela nové recepty, pachtila se s domácími knedlíky a válela těsto na nudle. Toto kuchařské nadšení klesá úměrně s rostoucími provařenými lety. Dnes je jídelníček převážně z jednoduchých a rychlých jídel. Co má taky člověk vymýšlet, když uvařil dvatisícestošedesát obědů, možná o něco více, neb jsem počítala jen soboty a neděle. Máme ještě Vánoce, Velikonoce, dovolenou. Mohla bych nasytit malou zemičku.

Za dobu soužití naším manželství prošlo i mnoho domácích mazlíčků: hadi, pískomil, králíček, myšky, kočky, pes, křečík, želvy. Mohli bychom založit malou ZOO a za utržené vstupné jet na Kanáry. Kanáry jsme ještě neměli.

Bez ohledu na počasí či ekonomickou situaci každý večer dostávám pusu na dobrou noc. Už jsem takto prožila přes sedm tisíc dobrých nocí i když ne všechny dobré byly a to když, děti měly horečku, trápily je noční můry, brečely do polštáře nad nešťastnou láskou, brečely do polštáře nad šťastnou láskou, manžel šel na jedno a přišel za tři dny. Nechtěla bych pít tu třídenní kozu. Muž má kozy rád.


Kdybych tohle vše věděla před dvaceti lety, řekla bych ANO, stejně jako tehdy.
 

Milá paní, neseme vám psaní

22. června 2016 v 18:54
Nedávno jsem v televizi zahlédla scénu, kdy dcera odjížděla do ciziny a matka jí na cestu podávala dopisní papír se slovy: "Piš často." Film byl staršího data. Obrátila jsem paměť naruby, ale opravdu netuším, kdy naposledy v mém životě proběhlo dopisování. Už se příliš nenosí, v komunikaci vévodí sms a e-maily a čím stručnější, zkratkovitější, tím lépe. I já ve snaze rychle sdělit dané píši firemní zprávy stylem: "Dd, p.N ukončil PP. ŽL i PZP odpol posl." Uspěchaná doba? Určitě, ale také i lenost. Kdo by se psal s dopisem, když stačí zmáčknout tlačítko na mobilu. Ani nevím, komu bych psaní adresovala.


Záměna

18. června 2016 v 15:14
Ráno mě probouzí podivný pocit. Něco je jinak. Netuším co a rozčiluje mě to. Promnu si oči a zarazím se uprostřed pohybu. Sakra, to nejsou moje jemné chloupky na ruce. Nevěřícně zírám dlouhý tvrdý a černý porost. Zděšeně prohlížím i zbytek těla. Jsem chlap! V onen okamžik zcela pochopím význam přísloví Boží mlýny melou pomalu...Ale proč zrovna takto?

 


Domácí makačka

29. května 2016 v 11:39
Home-office. Pojem, který naše matky neznaly.


Nudné novinky

23. dubna 2016 v 20:21
"Co je u tebe nového?" banální otázka kamaráda v pravidelné e-mailové komunikaci.


Jak jsem holtrovala

20. února 2016 v 20:00
"Dobrý den, objednejte se, prosím, na preventivní prohlídku".


Šťastné a hlavně veselé

10. ledna 2016 v 15:44
Letos poprvé jsme slavili Vánoce s našimi chlupatými miláčky. Což jsou dva kocouři, plemeno mainské mývalí kočky. Bráchové, starší Burbón má přes rok a mladší Rum půl roku. Burbí už téměř dospěl v rozumného kočičího dospěláka, Rumča je ještě bláznivé neposedné kotě, šídlo, torpédo, kterého je všude plno.


Práce šlechtí

9. ledna 2016 v 13:46
Konec roku kolem proletěl kosmickou rychlostí, pamatuji si první prosinec a po té jen šmouhu, kdy jsem nestihla postřehnout datum, den, noc.


Babské řeči

28. listopadu 2015 v 18:40
Lékař předepíše muži Viagru s tím, že si má vzít jen jednu polovinu. Doma si chlap vezme prkýnko a nůž, rozpůlí Viagru na půl, ale ta druhá polovina mu odletí až ke kanárkovi do klece, který ji okamžitě sezobne. Vyděšený muž ihned volá zvěrolékaři a vypoví mu, co se stalo. Zvěrolékař mu sdělí, že má kanárka dát na nějaké chladné a temné místo, jinak že ho to může i zabít. Chlap vezme kanárka a zavře ho do mrazáku. Vzpomene si na něj až za hodinu a půl, ihned letí do mrazáku, otevře dveře a tam kanárek celý zpocený, otře si čelo a říká: "Ty vole hodinu, HODINU mi trvalo, než jsem tomu kuřeti roztáhl nohy!!!


Časy se mění

21. listopadu 2015 v 20:27
Jsou místa a činnosti, které miluji. Zimní večery, kdy se zavrtám do peřin, uvařím bylinkový čaj s medem, zapálím spoustu svíček a zabořím nos do knížky. Jsou místa a činnosti, které bytostně nesnáším. Ordinace a lékařské prohlídky všech typů.


Kam dál